Ájurvéda, v doslovném překladu „nauka o životě,“ představuje nejstarší celistvý lékařský systém o zásadách zdravého způsobu života. Vznik tohoto učení spadá do starodávného období indických posvátných písem (véd), které vznikly jako výsledek vnitřního poznání osvícených mudrců (ršijů).
První nejstarší dochovaný spis o ájurvédském lékařství, Charaka Samhita, pochází z 1. stol. n. l. Druhý odborný spis, Sushruta Samhita, se objevuje o století později a pojednává o ájurvédské chirurgii. Třetí nejvýznamnější ájurvédské dílo, Ashtanga Hridayam, vzniká kolem 7. stol. n. l. a představuje přehlednou kompilaci dvou předchozích spisů. V období mezi 5. stol. před n. l. a 5. stol. našeho letopočtu se principy ájurvédského lékařství rozšířily do všech koutů tehdy známého světa (Číny, Tibetu, Persie, Arábie, Egypta, Řecka a Říma), kde se smísily s místními tradicemi a kulturními zvyky. Na tomto univerzálním základě pak postupně vznikaly nejrůznější školy a systémy přírodního lékařství. Ájurvéda je proto označována za „matku všech léčebných systémů“.
Ájurvédské lékařství
Ájurvéda představuje celostní a jednoduchou formu léčebného přístupu s cílem lépe porozumět sobě samým. Snaží se proniknout k jádru problému a odhalit skutečnou příčinu či samotný zárodek onemocnění, ať už je jeho původ v nesprávné výživě, životních návycích, dědičném zatížení, negativním myšlení nebo emocionální či energetické nerovnováze. 
Nabízí nám tak pohled do širších vazeb a souvislostí, které utvářejí a ovlivňují náš psychický a fyzický stav. Ájurvédská praxe apeluje především na vědomou prevenci a zdravý životní styl, protože nemoci je vždy snazší léčit v jejich počátcích než v pokročilých stádiích, kdy již ve většině případů dochází k poškození tělesných tkání. Původ většiny nemocí je ze sedmdesáti procent skrytý v nesprávné životosprávě. Proto úspěch ájurvédské terapie závisí zejména na konzumaci správné stravy a také na naší ochotě změnit v každodenním životě některé dosavadní návyky a stereotypy, které mnohdy stojí u kořene našich zdravotních obtíží. Správný postoj, pevná vůle a odhodlání vyřešit svůj zdravotní problém jsou vždy začátkem úspěchu.
Ájurvédský přístup
Ájurvéda považuje člověka za neoddělitelný a vzájemně propojený komplex těla, vitální energie, mysli a duše. Nezaměřuje se na symptomatické projevy nemocí, ale především na jejich příčiny, které každé chorobě předcházejí. Symptom je chápán pouze jako upozornění či varování, že v organismu není něco v pořádku a je nutná náprava na hlubší úrovni. Ájurvéda se tak v souladu s principy zdravého životního stylu snaží obnovit v lidském těle přirozený stav harmonie, který se projevuje jako duševní a tělesné zdraví. Změnou každodenních stereotypů, správnou stravou a pravidelným užíváním bylin je možné úspěšně odstranit nejrůznější zdravotní obtíže a dlouhotrvající onemocnění, jako jsou například: kožní choroby, nemoci dýchacího ústrojí, poruchy zažívání, migrény, obezita, potíže spojené s krevním oběhem, gynekologické problémy, nemoci páteře, kloubů a svalů, nespavost, únava a stres.
Základní principy
Každý člověk se rodí s jedinečným poměrem biologických principů (dóš) – váta, pitta a kapha (v tibetském pojetí vítr, žluč a hlen), které představují individuální genetický kód podílející se na utváření naší psychosomatické charakteristiky. 
V průběhu života se potom z různých příčin jejich poměrné zastoupení odchyluje (vikrti) od původního vrozeného stavu (prakrti), což se poté odráží na naší psychické kondici a fyzickém zdraví. Duševní vědomí, myšlenky, emoce, mezilidské vztahy, strava, denní rytmus, životní styl, roční období a prostředí, ve kterém se pohybujeme, to vše ovlivňuje jejich vyváženost či nerovnováhu. Tyto tři základní principy života nemůžeme vnímat odděleně a nezávisle. Jejich funkce jsou společně provázány a vzájemně se doplňují. Znalost sídla a působení každé z dóš nám umožňuje správně rozpoznat jejich projevy ve smíšených konstitucích, které jsou nejčastějšími psychosomatickými typy.
Vyplňte si orientační dóšický test online a poznejte svou individuální dóšickou konstituci!
Příčina nemoci
Zdraví je optimální stav harmonického fungování celého organismu. Představuje rovnováhu mezi třemi biologickými principy podle vrozeného individuálního stavu (váta, pitta, kapha), tělesnými tkáněmi a jejich funkcemi, smyslovými orgány, myslí a duševním vědomím.
Každý člověk je obdařen dostatečnou dávkou zdravého rozumu, aby dokázal rozlišovat mezi vhodným a nevhodným, mezi zdravým a škodlivým. Lidský organismus nám poskytuje všechny potřebné odpovědi v podobě signálů, kterým člověk buď naslouchá či nikoliv. Každá emoce je biochemická odezva na určitý problém, který se ukrývá hlouběji pod povrchem. Chování a jednání běžného člověka určují jeho touhy a přání, které mají své sídlo v mysli. Ta trvá obyčejně na jejich splnění i za cenu poškozování fyzického těla. Mysl tak často doslova zneužívá tělo k dosahování svých žádostí. Proto většina nemocí před tím, než se projeví na úrovni fyzického těla, začíná nejprve v neklidné, rozhárané a nedisciplinované mysli, která je plná nejrůznějších přání. Touha je proto samou podstatou nevědomosti, ve které se skrývá utrpení, nemoc a bolest. Tento prvotní impuls se poté začíná projevovat na fyzické úrovni v důsledku zvýšeného nahromadění jednoho z principů
váta, pitta nebo kapha v určitém místě trávicí soustavy podle svého sídla. Následně pak dochází k poruchám výživy a regenerace sedmi tělesných tkání (dhátus) a posléze k narušení některých životně důležitých funkci. Takové vychýlení organismu ze své přirozené rovnováhy má potom za následek rozvoj nejrůznějších onemocnění.
„Pouze ticho srdce může uzdravit churavějící mysl.“
—Sri Chinmoy